Nakup v supermarketu

Jeden z levnejsich supermarketu poblize nasich koleji aplikuje velice zvlastni nakupovaci politiku. Nebo tedy jeho navstevnici. Kdyz jsem jej poprve navstivil, absenci kosiku jsem kompenzoval obrovskym nakupovacim vozikem, do ktereho by se snad vesel i maly kun. Kdyz jsem toto monstrum tlacil malym obchodem, vsiml jsem si, ze jsem temer jediny, kdo vozik ma.

Take jsem si vsiml, ze se nikdo nerozpakuje si zbozi cpat rovnou do batohu. Kdyz jsem to videl u nekolika lidi tmavsi pleti, trochu jsem pochyboval o legalnosti jejich pocinani. Pak jsem si ale vsiml, ze to tak delaji nejenze rodili francouzi, ale i kolegove z Erasmu. Priste jsem to tak jiz delal take – nejedna se o zadny akt cizeni ciziho majetku, pouze jde o to, ze se lidem nechce brat tak monstrozni voziky, a tak za kosik povazuji sve prirucni zavazadlo, ktere na pokladne vyskladaji. Obavam se, ze tohle by v Cesku moc dlouho nefungovalo.

Jak jsem si zrizoval ucet v Societe General

Az 70 % textu je zalozeno na pravdive udalosti.

Jako ostatne kazdy student na vymennem pobyte jsem byl donucen si zridit ucet v bance. Nase skola ma uzavrenou jakousi vyhodnou smlouvu se Societe General, ktera vlastni napriklad i nasi Komercni Banku. Nejprve jsem si domluvil schuzku a pak se spolu s prukazem obcanskym a potvrzeni o ubytovani dostavil do dane pobocky.

Byl jsem usazen v prijemnem kresle, nacez pan zacal opisovat cosi z me obcanky. Pak zacal tisknout. Vytiskl asi 60 stran, ktere rozdelil na pul, z cehoz jednu polovinu hned vyhodil. Druhou polovinu mi nabidl abych si precetl a podepsal. Kdyz jsem prolistoval zmet textu, kteremu jsem naprosto nerozumnel, a podepsal se na posledni strane, pan celych 29 stran rovnou vyhodil. Tiskarna mezi tim vysazela dalsi svazek papiru, ktere pan rozdelil do tri hromadek. Do jedne hromadky cosi zacal zapisovat a kdyz byl hotov, jednu hromadku po druhe postupne vyhodil (vcetne te, do ktere zapisoval).

To uz odpadkovy kos pomalu zacal pretekat, kdyz pan do kose zacal hrnout cely obsah sve kancelare. LCD display, pocitac, hrnek s kavou, klice od bytu i fotku sveho bratra. Kdyz na pracovnim stole nezbylo zhola nic, decentne se na me usmal a ujistil mne, ze si do tri pracovnich dnu mohu vyzvednout svou kreditni kartu. Byl docela mily.

Slohová práce: Proč jsem se zvolil Grenoble

Je m'appelle Vojta et je suis étudiant d'informatique en République Tchèque. J'ai choisi l'informatique, parce que je n'aime pas les gens et je peux travailler seul. Mais je n'aime pas les ordinateures non plus.

J'ai choisi le francais parce que ma maman m'a dit, quand je peux parler francais, toutes les filles vont m'aimer beaucoup. C'est très important pour moi. Mais je n'aime pas les filles non plus.

J'ai choisi Grenoble parce que Grenoble est un petit village avec beaucoup moins de gens que Brno, ou j'étudie en République Tchèque.