Kdysi jsem si všimnul, že v čím větším háji něčí život je, tím je vyšší šance, že bude věřit konspirační teorii.

Víru v konspirace nepředchází nízká inteligence ani nedostatek faktů.

Způsobuje ji osamělost, nešťastné vztahy, pocit neuspěchu v životě i dojem, že věci nejsou pod naši kontrolou.

První motivace: osamělost

Čím jsem osamělejší, tím je pravděpodobnější, že se přidám ke stejně osamělým konspiratorikům. Najdu tam totiž pocit sounáležitosti a kamarádství, protože z hlásání naší pravdy se stane výprava spravedlivých a zasvěcených proti přesile zloby a zášti.

Jakýkoli hlas rozumu je braný jako útok právě proti téhle soudružnosti. Potvrzuje, že vyvracitel patří k těm zlým, tupým a nevzdělaným ovcím, kteří neví, jak svět skutečně funguje.

Příkladem jsou kulty kolem osobností jako trumpety, hoSPoĎáci a babišky nebo kulty myšlenek v podobě jehovistů, scientologů nebo plochozemců.

Druhá motivace: život v háji

Když se mi hroutí život, existuje rychlé a snadné vysvětlení, že za to může zlomyslná skupina, která si nepřeje moje štěstí, a toto vysvětlení funguje jako perfektní záplata na hlubokou, rozšklebenou ránu.

Jakýkoli hlas rozumu je braný jako osobní útok, protože je snahou strhnout náplast, která zakrývá zanícenou ránu přítele gamblera, manželky alkoholičky, špatného zdraví, šikany v práci, problémových dětí, dluhů nebo stejně životem zbitých kamarádů.

Je to bolestivé jako prase, protože to vrací zodpovědnost z nějaké podvratné skupiny zpět na mě, na člověka, který to (ne)způsobil sám.

Příkladem jsou všechny ty zákeřné, světovládající skupiny židoještěrů, billgatesů-georgesororistů a zednářských iluminátů nebo všechny ty prohnilé megakorporace, kterým jde jen o zisk a ne o lidi –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ především podlí farmaceuti a jejich zaplacení doktoři šířící mysl ovládající mikročipy ve vakcínách.

Řešení?

Nemyslím si, že by ty hovadiny šly lidem vyvrátit. Pokud by je dokázala přesvědčit fakta, v prvé řadě by jim nikdy nezačali věřit. Nejde to, protože se snažíme logikou řešit emociální problém –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ve skutečnosti je za každou konspirací schovaný hluboce zraněný člověk.

Vřelost, naslouchání, snaha o pochopení a sympatie zvládnou víc, než další zbytečná hádka o faktech.

Osamělého člověka s polorozpadlým životem hádka dostane tak akorát hlouběji do jeho vlastních potíží. Na druhou stranu vřelost, snaha o pochopení a sympatie –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ navzdory tomu, co konspiratorikům létá z pusy –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ řeší přesně tu sounáležitost a pochopení, kterou jsou nuceni hledat jinde.