Rozdíl mezi hardrockem a metalem je v tom, že
hard-ro-ck-je-pra-vi-del-ná-ryt-mic-ká-mu-zi-ka-od-pár-ty-li-dí-hra-ná-drs-něj-ším-způ-so-bem
a
metááááÁÁÁL je organizovanýýýýýý… CHA-os! (kytarové sólo) od pohodových lidí, kteří ze sebe přijatelnou formou pouští agresi (bridge v nesouvisejícím žánru).
Kdo se chce hádat, že některé z následujících „nejsou metal“, ať si to strčí za klobouk 🙂
Mají melodii, strukturovanou chaotičnost, jde rozumět textu, logo není na zem upuštěná hromada klacků a jsou natáčené po roce 2000, takže nemají zvuk, jako by je nahrávali na kalkulačku uprostřed poloprázdného skladu s obilím.
Apocalyptica – čtyři violoncella. Poslední dobré album je Worlds Collide (2007). Čím více začleňují bubny, tím méně apocalyptičtější jsou.
Avantasia / Edguy – vše od fantasy metalových oper až po cirkus v mysli zamilovaného mladíka. Tobias Sammet je melodický génius.
Arion (neplést s Ayreon) – hlavně album Last Of Us (2014)
Ayreon (neplést s Arion) – 30 let skládání o mimozemské rase Foreverů vyprávěných na 10 albech. Arjen Lucassen je skladatelský génius.
Beast in Black – jako kdyby 80. léta šla na 90. disco.
Beyond the Black – příjemné, velmi příjemné.
Bloodywood – mile agresivní a skočný metal z Indie.
Blue Stahli – melodicky agresivní industrial. Pořád se mi moc nechce věřit, že Celldweller není jeho táta. Pokud by se někdy rozhodl začít hrát v Holywoodu, vzít roli Jokera by bylo skvělé rozhodnutí.
Bring Me the Horizon – depresivní emo scéna je za námi, ale muziku, tu mají dobrou.
Bury Tomorrow – melodické řvaníčko.
Celldweller – příjemně agresivní elektronika. Pořád se mi moc nechce věřit, že Blue Stahli není jeho syn.
Cyhra – kapela Jakea E, bývalého člena Amaranthe.
Delain – byli vždycky skvělí, ale pak se v roce 2021 pohádali tak, že z kapely odešli všichni členové kromě zakládajícího Martijna Westerholta, a ten se naštval tak, že nabral nové členy a společně složili to nejlepší album, jaké kdy Delain vydal.
Dymytry – Češi, moderní zvuk, zpěvné texty.
Disturbed – Ooh, wah-ah-ah-ah!
Dynazty – HOLY. FUCK.
Eisbrecher – pokud to zní jako Rammstein a není to Rammstein, je to Eisbrecher. Viva la Neue Deutsche Härte.
Electric Callboy – německá parta industriálních klaunů s mega-energickými koncerty.
Eluveitie [elvejtý] – melodický folk s niněrou. Ach, ta božská niněra.
Epica – gothic-symphonic klasika.
Evanescence – Ejmi? Lí.
Five Finger Death Punch – Ivan Moody většinu času vypadá jako řvoucí dítě, ale zní zatraceně dobře.
Future Palace – oh my god, I have wasted so much time not listening to Future Palace.
Lord of the Lost – Khal Drogo hrající na bubny a Marilyn Manson na basu. Co víc si přát?
Kamelot – s Royem Khanem skvělí, s Tommym Karevikem ještě lepší.
Nightwish – je vůbec někdo, kdo by neznal Nightwish, 30 let hrající legendu, která efektivně založila žánr symfonického metalu a inspirovala k hraní desítky kapel?
Oomph – další přes třicet let hrající legenda.
Panoptiko – Václav je bůh.
Scar Symmetry – švédský melodeath.
Slipknot – osm zombie klaunů s dedikovaným hráčem na popelnici.
System of a Down / Serj Tankian.
Therion – legenda gothic-symphonic. Gothic Kabbalah bylo poslední dobré album, než Christoferu Johnssonovi hráblo a vydal Les Fleurs du Mal, album složené z coverů francouzských popových písniček 60. a 70. let.
Thousand Foot Krutch – boží. Pun totally intended.
Within Temptation – další třicet let hrající legenda. Melodické, zpěvné.
