Mnoho věcí v životě je nevyhratelných – transakční vztahy, „změnit svět“, být nejlepším v oboru.

Vždy bude někdo lepší než já, svět má setrvačnost, kterou zvrátit nejde, a každý vztah „něco za něco“ skončí, jakmile někdo to svoje „něco“ upustí na podlahu.

Nevyhratelné hry jde vyhrát jen třemi způsoby:

• ohnout pravidla ve svůj prospěch
• změnit hru
• nehrát

Když jsem v nefunkčním vztahu, kde mě protistrana jen využívá, nemá cenu jít tomu naproti a snažit se vztah ohnout v můj prospěch. To nikdy nebude fungovat. Změna nebude možná, pokud ke změně základu vztahu není ochotná i druhá strana. Jediný způsob, jak hru nefunkčního vztahu vyhrát je… odejít. Vzdát se a prostě odejít.

Když někdo prohrává hádku a nechce přiznat chybu, stačí mu změnit téma nebo přesunout zodpovědnost na druhého. Změnou hry hra začíná nanovo a předchozí ztracená pozice nemá vliv na to, že se dá vyhrát nová.

I když se nemůžu stát nejlepším blogerem na světě, můžu se stát ucházejícím blogerem-vypravěčem-přednášejícím-umělcem-podnikatelem-šaškem. I když v každé jednotlivé části budu jen ucházející, v téhle kombinaci oborů se až tak moc lidí nepohybuje. Hra je v základu mnohem jednodušší ohnutím pravidel.

Nevyhratelných her je v životě spousta a ne vždy se dají hrát jen ty vyhratelné a s dobrými spoluhráči. Zdravé vztahy se stejně založenými lidmi, dělat práci, která neškodí, ale pomáhá, naplňovat ideály ve světě, který cnosti občas trestá.

Nevyhratelných her je v životě spousta – a dá se jich účastnit jen určitým způsobem.