Nemají na výběr, protože každý pohyb je bolestivý.

Před lety jsem si způsobil těžký zánět obou kolen. Běhával jsem dlouhé trasy, protože to byl dobrý způsob, jak nastavit problémům záda a vrátit se s čistou hlavou.

Začátek pandemie bylo pro mě odporné období z mnoha navzájem provázaných důvodů a během pár týdnů jsem naběhal asi trojnásobek mých obvyklých kilometrů.

První dva dny jsem brečel, kdykoli jsem si musel odskočit na záchod.

A dalších pár týdnů chodil právě jako důchodce.

Pomaličku.

S častými zastávkami uprostřed chodníku.

Vyzkoušel jsem každou lavičku, která se nacházela na cestě práce – domov.

Od té doby se nerozčiluju, když přede mnou někdo starší jde pomalu nebo se náhle zastaví. Místo rozčilení se objeví spíš soucit, protože mě ten zánět přešel – ale pro ně znamená každý pohyb bolest, před kterou nemají úniku.