V hlavě máme strážného trolla. Ten trvale sleduje, jestli se kolem nesnaží projít nějaká velká, zákeřná změna. Jako třeba „Od zítra hubnu a žiju zdravě“. Úúúúú. Tohle se trollovi nelíbí, protože každá větší změna nás před čtyřista tisíci lety zabila a mít obranného trolla bylo žádoucí, a protože jsme potomci lidí, co přežili, máme ho po nich taky.

Čím větší změna – a čím rychleji ji zkoušíme provést – tím větší sílu troll získá, aby ji zastavil ještě dřív, než nás ta změna zabije.

Tohle je jeden z důvodů, proč běžná novoroční předsevzetí nefungují. Plánujeme příliš velké změny, příliš rychle.

Naštěstí troll je kretén a má špatný zrak, takže dostatečně malá a dostatečně pomalá změna projde bez povšimnutí.

„Půjdu se projít. Jen dneska. Jen na konec města. Uvidím, jestli mi to udělá dobře.“

„Mám chuť na mraženou pizzu. Ale zkusím si dneska místo ní koupit mražené vietnamské závitky. Je to stejný hnus jako ta pizza, ale je v tom víc zeleniny a má o třetinu méně kalorií. Třeba mi to zachutná.“

Říká se tomu třeba plíživá normalita, salámová taktika, syndrom vařené žáby (i když je nepravdivý). Ať už je cílený výsledek pozitivní nebo negativní, princip je pořád ten samý – drobné, neznatelné změny, dělané po dlouhou dobu nakonec vedou k masivní změně, která by jinak nebyla možná.

Drobná změna jako je výměna mizerné pizzomraženosti za o-trochu-méně-mizernou závitkomraženost je sice dobrá z principu, ale je jednorázová.

Experimenty jsou fantastický způsob, jak tyhle drobné změny udělat potenciálně dlouhodobové a zároveň obejít trolla tím, že trvají jen omezený čas.

„Počínaje dneškem, po dobu jednoho týdne každý den půjdu na procházku na konec vesnice. Potrvá mi to každý den ani ne patnáct minut a v neděli uvidím, jestli mi to sedí a jestli v tom budu chtít pokračovat.“

„Co se stane, když po celý příští měsíc si dám čas na rozmyšlenou pokaždé, když mě někdo o něco požádá? To neznamená, že ho odmítnu. Ale i když chci souhlasit, možná zvyknout si na čas na rozmyšlenou mi umožní líp si nastavit hranice, když se mi do něčeho chtít nebude. Vyzkouším to na měsíc a uvidím.“

Troll je spokojený, protože může říct: „Dobře, na ten týden to povolím. Ale pak to POTÁHNE!!!“ a zároveň týden, měsíc nebo příštích 10 opakování je dost na to, aby ses mohl rozhodnout, jestli chceš v tom experimentu pokračovat i další týden a případně si přibrat nějaký nový.

Jeden jediný týdenní experiment, který si vymyslíš a začneš právě teď, nakonec může vést k tomu, že se za rok ohlídneš a zjistíš, že jsi prožil nejzajímavější rok svého života.

–

Hlavní myšlenka ukradena z blogu Mikea Crittendena. Skvělý chlapík, skvělý blog, skvělé nápady 🙂 stojí za přečtení celý.