Jak být přizpůsobivější, aneb

„Přijde až ve čtyři.“
„AAAAAÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!“

Při narušení našich plánů stačí udělat dva kroky:

• Pustit současnou představu, protože přestala platit.
• Rychle přijít s JEDNÍM konkrétním krokem, co dál.

Nevzpouzet se realitě

Mám potíže přizpůsobit se, když mi někdo / něco naruší plány a moje představy toho, jak by věci měly být. Šílím, jsem protivný a trvá, než ztratím původně získanou setrvačnost. Ale nemusí to tak být.

Možná jsme tak nepružní, protože se bojíme, že nejsme dostatečně dobří. Každý plán pak musí dopadnout po našem a přesně tak, jak jsme si ho představili. Nebo je to proto, že nemáme kapacitu přepočítat po každé sebemenší změně všechno od začátku.

Ale každá změna je zárodek něčeho pozitivního. Už jen proto, že změna v plánech nebo představách znamená, že jsme byli mimo. Změna nám ukazuje realitu.

Přizpůsobitelnost je naštěstí trénovatelná. Stáváme se flexibilnější tím, že se nevzpouzíme tomu, co se děje.

U malých změn je to jednoduché: „Fakt přijde až ve čtyři?“ >> představa, že přijde ve dvě, je zastaralá a neplatí >> „co nejočividnějšího teď v příštích dvou hodinách budu dělat?“

U velkých změn může být nutné ji napřed zpracovat: „Jak to myslíš, že tu práci nedostanu?“ >> můj plán přestal fungovat >> paniku zvládnu tím, že do Wordu začnu házet všechno, co mám v hlavě. Obvykle se během toho objeví i řešení.

Když tohle sepisování dělám pravidelně, mám ve svém životě konstantu, o kterou se můžu opřít. A taky mám archiv situací, ve kterých vím co se stalo, proč se to stalo, jaké bylo moje řešení a jak to nakonec skončilo. Můžu dokonce i zjistit, že většina velkých změn byla ve skutečnosti dobrá a posunula mě dál.

Co nejočividnějšího udělám pak? Koho se zeptám? Stačí vymyslet JEDEN konkrétní krok.

Svou citlivost na změny můžu snižovat i dlouhodobě.

Všechny pocity a myšlenky jsou jen návrhy. Vědomá mysl navrhuje myšlenky, nevědomá mysl navrhuje pocity. Ať přijde cokoli, jde to jen pozorovat. Nesnažím se to měnit ani analyzovat. Prostě je pozoruji. Za chvíli to odejde.

Rozvířenou sklenici vody s bordelem stačí přestat míchat, aby se bordel usadil na dně. Pozorovat myšlenky a pocity bez snahy je měnit dělá to samé. Ta dovednost zesílí už za pár týdnů. Poté každá změna v plánech a představách nevyvolává tak velkou a intenzivní odezvu – a s tím zbytkem se dá porovnat rychleji a jednodušeji.

Také pomáhá mít vymyšlené, kam v životě mířím a co chci. Beze směru se jen motáme v chaosu toho, co zrovna život přináší. Mít předem vytvořený směr – jakýkoli směr – zrychlí opuštění nefungujících představ a i plánovaní dalšího kroku, protože se máme alespoň od něčeho odrazit.

Mám potíže přizpůsobovat se měněným plánům. Ale jde se to přeučit a to je dobrá zpráva.

Rychlý tip:

Před provedením velké změny si co nejvíce usnadněte zbytek dne. Vyhoďte koš, převlečte peřiny, umyjte nádobí. Ukliďte. Připravte si koupelnu na večerní sprchu. Mějte nakoupeno a nebo uvařeno. Ať se stane cokoli, vrátit se do čistého prostředí k připraveným věcem nesmírně ulehčuje život.