Co všechno bude k vašemu odmaskování potřeba? Přestat hlídat stimming? Říct blízkým, že se necítím fajn? Snížit své nesmyslně vysoké nároky na kvalitu práce? Těch jednotlivých věcí mohou být desítky. Žádná sama o sobě nehraje až tak velkou roli, ale dohromady vytváří celý ten obraz, který kousek po kousku potřebujeme sloupnout.

Když to vypadá, že by mohlo být v pořádku ukázat kousek svého já, zkuste to. Ze začátku si ideálně vybírejte situace jeden na jednoho. Sledujte, jak lidi reagují, a pomalu si na jejich reakce zvykejte. Všímejte si, co to s vámi v tu chvíli dělá. Negativní emoce nejsou na závadu – každým opakováním se obrušují. Pokud je to i tak příliš intenzivní, snižte laťku. A pak ji snižte ještě o polovinu a zkuste to znovu.

Dovolte si povolovat masku. Kousek po kousku, příležitost po příležitosti. Začněte o samotě sami před sebou a potom postupně přidejte i nejbližší rodinu, pak kamarády, známé a jednou i cizí lidi.

Realita maskování je, že každý kousek masky, kterou jsme kdy ostatním ukázali, vytváří jakýsi karmický dluh. Zůstává kdesi tam venku, mimo nás, a čeká na zaplacení. Vytváří ho ta počáteční neupřímnost. Něco jsme tehdy potřebovali, řekli jsme, že jsme v pohodě, a naše částka na splacení o trošku narostla.

Plné odmaskování s sebou časem přinese i dorovnání celé té pomyslné částky. Je to cena za autentičtější já. Někteří lidé to zvládnou přijmout hned napoprvé, jiní mají nulovou toleranci k čemukoli jinému, než co doteď zažívali. Lidé z minulosti můžou být překvapení, koho to před sebou najednou vidí. „Takového jsem tě neznal.“ „Co se s tebou stalo?“ „Ty ses přede mnou celou dobu přetvařoval?“

Částečné (a pak i plné) odmaskování vyfiltruje naše okolí na ty, kteří s námi chtějí jít dál životem, a na ty, kteří s naším autentickým já jít nechtějí. Doteď viděli a zažívali jen naši masku – a když je teď pryč, nemají se čeho chytit.

Nejhorší možná reakce je, když se začnou chovat vyloženě nepřátelsky. Je těžké to přijmout, ale vesměs to bývají lidé, kteří nás od začátku neměli rádi, nebo lidé, kteří o autismu nic neví a ani vědět nechtějí. Tady se nedá nic dělat, někteří lidé takoví prostě jsou. Od začátku to nebyli lidé, se kterými bychom měli něco společného a potřebujeme se vyrovnat s tím, že do našeho života patřili s naší maskou, ale bez masky budeme každý muset jít svou vlastní cestou.

Sloupávejte masku po malých kouscích a pokud se stane něco špatného, ​​zkuste se s danou situací vypořádat tak, jak zrovna nejlíp dokážete. To je nejlepší kompromis, jak vyvážit náročnost změny okamžitého a plného odmaskování a tím, jak si na novou situaci co nejsnadněji zvyknout.

Nedělejme si zbytečné násilí a postupujme po tak malých krůčcích, jaké jsou možné. Dobrý začátek je přestat přidávat do toho karmického, maskovacího dluhu. Vyhledávejme příležitosti pro to být autentičtější, více ukazovat naše já a dávat najevo naše potřeby, a to způsobem, který zbytečně neublíží nám, ani tomu druhému. A pokud by pravda měla vyloženě ublížit, je lepší a užitečnější pro všechny tu samou informaci říct diplomatičtěji.

„Nazdar. Jak se máš?“

Maska: „Jo, je mi fajn.“

„To rád slyším. Tak já běžím. Měj se!“

(maskovací dluh trochu narostl)

Zdánlivá pravda, která ubližuje: „Všichni kolem mě jsou debilové a je to zoufalý.“

„…ehh, okej. Taky mám kolem sebe v práci pár blbců. Už musím jít.“

(odchází a bude se nám od téhle chvíle spíše vyhýbat, protože se s námi necítil dobře. Jen jsme na něj ze sebe naštvaně vylili žluč, aniž bychom si všimli, co se v nás skutečně děje)

Příležitost pro upřímnost: „Je to náročný. Poslední dobou nevím, co mám se sebou dělat a bojím se budoucnosti.“

„Upřímně? Já se tak cítím furt. Ale třeba to někdy bude lepší, ne? Doufat můžem.“ (nemaskoval jsem, upřímně jsem dal najevo skutečnou příčinu, proč se cítím mizerně, a proto nastala trocha emočního spojení)

(někdo má tak silný parfém, až se mi z toho navaluje)

Maska: snažit se to ignorovat

Pravda, která ublíží: „Ten parfém děsně smrdí. Nenos ho, je příšernej.“

Pravda, která je diplomatičtější: „Ten parfém, co máš, je hodně silný a nedělá se mi z něj moc dobře. Šlo by ho příště prosím nějak zmírnit?“

Takhle řečená věta trochu ublíží. Bude se cítit mizerně. Ale ve srovnání s alternativou je přece jen o dost lepší.

„Nevrť se tak.“

Maska: okamžitě se zklidním

Upřímnost: „Už se radíme dlouho, pořád jsme ještě nedospěli k nějakému závěru a utíká mi práce jinde. Šlo by to nějak rozumně uzavřít?“

K odmaskování potřebujeme vyhledávat každou jen trochu vhodnou příležitost, která se nám naskytne. Nános naší celoživotní masky je velký a potrvá, než ji ze sebe celou seškrábeme. Udělá to nějaký bordel? To ano. Proto to potřebujeme dělat často, pomalu, po troškách a průběžně uklízet, kdykoli je to potřeba.