Někdy se musíme zlepšit my a někdy musíme zlepšit naše vnější prostředí. Ať už začneme čímkoli, ta cesta je oboustranná. Když zlepšíme svou osobnost, časem se kolem nás vymění naše prostředí. Když vyměníme prostředí, časem se změní naše osobnost.

K rozhodnutí, které z našich vnějších prostředí změnit – které sociální kruhy, místa navštěvovaná na internetu, podobu bydlení, práci – použijeme dva typy myšlení, které máme. Rychlý, emoční Systém 1 a pomalý, logický Systém 2.

• Systém 1: rychlé, emocionální a tělesné myšlení.

Když si položíme otázku, obvykle dostaneme okamžitě nějakou odpověď. Mají formu rychlého, nefiltrovaného pocitu, většinou příjemného nebo nepříjemného. „Tohle je správná volba.“ „Cítím naději do budoucnosti.“ „Tohle je špatně, už tam nechci být.“ „Tohle mě zabije.“

• Systém 2: logický, analytický a vědomý.

Když si položíme otázku, obvykle na ni máme nějakou předem vytvořenou a zapamatovanou odpověď a dokážeme vymyslet spoustu důvodů, proč jsme k ní zrovna v téhle podobě dospěli. Funguje to jako cache programu. „Vždycky jsem to takhle dělal, takhle to prostě funguje.“ „Tohle je pro mě dobré, protože se pak cítím líp.“ „Lidé jsou ochotní/přátelští/otravní/sobečtí.“

Systém 2 dokáže tyhle uložené, nacacheované odpovědi zkoumat a klást k nim užitečné otázky jako: „Proč si to myslím?“, „Je to vůbec pravda?“ a „Co s tím můžu dělat?“.

Mnoho našich problémů pramení ze snahy potlačit naše emoce hrubým vynucováním logických řešení a děláním „toho, co bychom měli“ nebo „co je pro nás dobré“. Případně z druhé strany okamžitým, nefiltrovaným reagováním na jakoukoli emoci se zrovna objeví.

Cílem je spojit naše emoce s logikou, abychom měli vyšší jistotu, že děláme správnou věc a zároveň měli vyšší šanci na úspěch. Takže naši vnější situaci prozkoumáme prostřednictvím těchto dvou systémů.

1. Pomocí Systému 1 si vypíšeme, ve kterých sociálních skupinách se pohybujeme, a co za emoce v nás vyvolávají.
2. Pomocí Systému 1 a 2 je prozkoumáme hlouběji.
3. Pomocí Systému 2 vymyslíme, co vlastně chceme, a jaké k tomu vedou první kroky.
4. Zkontrolujeme Systémem 1, jestli s tím souhlasí a jestli se v tom cítí dobře.
5. Vypíšeme si vymyšlené další kroky a budeme je mít někde snadno dostupné.
6. (volitelně) Probereme s někým ten nejdůležitější bod.

– – –

1-a) Napište si seznam sociálních skupin, kolem kterých se často pohybujete.

Pro mě je to moje přítelkyně, rodina, kolegové v zaměstnání, známá, která mi zprostředkovává brigádu, nejlepší kamarádka, sousedé a lidé v jednom podnikatelském inkubátoru.

1-b) Prozkoumejte skupinu po skupině a všímejte si, jaké pocity se objevují.

• Přítelkyně: „pocity klidu, jistoty, podpory“
• Rodina: „vděčnost a lítost, že se nevidíme tak často“
• Zaměstnání: „mírná podrážděnost, strach, nechci tam být“
• Známá z brigády: „vděčnost, vyhýbavost“
• Nejlepší kamarádka: „hluboká lítost, neštěstí, hluboká radost, vděčnost“
• Sousedé: „neutrální, trochu vyhýbavý“
• Podnikatelský inkubátor: „neutrální, únava“

2) Zeptejte se sami sebe: „Proč se tak cítím?“ „Proč se ty pocity objevují?“

• Přítelkyně: „Opravdu mě podporuje. Je to nejlepší, co se mi v poslední době stalo. Pokud vím, myslí si totéž.“
• Rodina: „Opravdu se těším, až je uvidím. Ale je těžké plánovat setkání, máme všichni svoje vlastní životy a je obtížné najít datum.“
• Zaměstnání: „No, kolegy mám rád, ale je to strach z té samotné práce. Je to jeden neřešitelný technický problém za druhým a teď se bojím i jen se podívat na jednu účetní, protože po mně chce pomoci s věcmi, nad kterými nemám žádnou kontrolu.“
• Známá z brigády: „Je skvělá a ta práce je skvělá. Ale nechci žádat o další práci, protože se bojím, že ji nezvládnu dokončit se vším, co mám momentálně na talíři.“
• Nejlepší kamarádka: „Nemůžu ji milovat víc. Ale má rakovinu a brzy zemře. Ta lítost a neštěstí pramení z vědomí, že nám nezbývá moc času.“
• Sousedé: „V podstatě mi na nich nezáleží. Zajímá mě jen to, abych byl dobrý soused a nedělal hluk, který by je mohl obtěžovat. Když se setkáme, pozdravíme se nebo si chvíli popovídáme, a to mi stačí.“
• Podnikatelský inkubátor: „Naučím se tady užitečné věci, ale po skončení programu mi ti lidé chybět nebudou. Možná mi jen bude chybět podpora, kterou tam mám.“

3) „Čeho chci dosáhnout a jaké jsou první kroky, které pro to můžu udělat?“

• Přítelkyně: „Chci s ní být dál. Když jsme spolu, můžu se jí více věnovat a být soustředěnější.“
• Rodina: „Chci se s nimi dál setkávat. Ale mohl bych jim častěji volat.“
• Zaměstnání: „Chci tam skončit. Můžu dát výpověď a vybrat si zbývající dovolenou.“
• Známá z brigády: „Chci si tuhle brigádu udržet co nejdéle. Můžu se zeptat, jestli je možnost další práce, abych se udržel nad vodou, pokud dám výpověď v zaměstnání.“
• Nejlepší kamarádka: „Chci s ní trávit víc času. Ale poskytování pomoci mě začíná vyčerpávat. Můžeme najít víc lidí, kteří se s námi rozdělí o úkoly.“
• Sousedé: „Myslím, že není nutné něco měnit.“
• Podnikatelský inkubátor: „Podpora je skvělá. Jakmile program skončí, můžu si zaplatit individuální konzultace.“

4) Zkontrolujte si pocitově, jestli je to opravdu to, co chcete udělat.

• Přítelkyně: „Jasně. Je to dobrý nápad.“
• Rodina: „Určitě, ale nechci volat. Nesnáším volání.“
• Zaměstnání: „Nejsem si jistý, jestli to zvládnu. Nevadí mi tam pracovat, jen nesnáším, když jsem nucený dělat nemožné.“
• Známá z brigády: „Jasně. Můžu se zeptat. Pokud bude možnost více práce, můžu změnit zaměstnání a z tohohle si udělat hlavní zdroj příjmů.“
• Nejlepší kamarádka: „Ano. Ale jsem opravdu vyhořelý. Obávám se, že ani s tímhle nemůžu pomoct.“
• Sousedé: „Jasně.“
• Podnikatelský inkubátor: „Jasně. Nevím, jestli ty konzultace budu pravidelně využívat, ale když budu v pasti, můžu požádat o pomoc.“

Opakujte body 3 a 4 pro každou položku, která bude cokoli jiného než: „Jasně, udělám to.“ Opakujte to tolikrát, kolikrát bude potřeba.

• Rodina: „Možná mi stačí, jak často se scházíme.“
• Zaměstnání: „Určitě chci odejít, ale ne hned. Můžu požádat o jinou náplň práce nebo dočasně přehazovat tady tyhle neřešitelné věci na někoho, kdo by s tím mohl něco dokázat udělat.“
• Nejlepší kamarádka: „V polovině případů si přeji, aby se celá tato situace vyřešila sama tím, že se objeví někdo jiný, kdo to převezme. Nevím, co mám dělat. Až spolu budeme příště mluvit, musíme najít společně nějaké řešení.“
• Rodina: „Jsem s tím vlastně v pohodě.“
• Zaměstnání: „To zvládnu. Pokud to nestačí a o tu práci přijdu, nevadí mi to.“
• Nejlepší kamarádka: „Jo. Něco vymyslíme.“

5) Vypište si první kroky a uložte si je někam, kde je budete mít snadno dostupné. Co můžu, to si schovávám v obyčejném Microsoft To Do. Je to mizerný program, ale na tohle mi vyhovuje dobře.

• Přítelkyně: „Věnuju jí víc pozornosti, když jsme spolu.“
• Rodina: „Těším se na další setkání.“
• Zaměstnání: „Odkládám příchozí neřešitelnou práci na někoho jiného, dokud se to nějak nevyřeší.“
• Známá z brigády: „Zeptám se jí, jestli je k dispozici víc práce.“
• Nejlepší kamarádka: „Až se příště budeme bavit, zmíním, že jsem vyčerpaný z pomoci a nevím, co mám dělat.“
• Sousedé: „Budeme se dál zdravit a občas něco prohodíme.“
• Podnikatelský inkubátor: „Jakmile program skončí, zeptám se, jak si můžu domluvit konzultaci.“

6) (volitelné) Pokud máte někoho, komu důvěřujete, promluvte si s ním o nejdůležitější položce na seznamu. Můžou vám nabídnout perspektivu, kterou jste nezvážili a která by mohla být lepší než vaše současné řešení.

• Pro mě to byla otázka práce a rada byla: „Promluv si s nadřízeným a dej mu vědět, že co děláš, je maximum, co zvládneš. Když to nestačí, musí oni začít přemýšlet o nějakém jiném řešení.“

– – –

Některé z těchto kroků jsou a budou těžké. To je vlastně i důvod, proč jsme je doteď neudělali a podvědomě jsme se jim vyhýbali. Jejich zviditelnění zajišťuje, že se skutečně zaměřujeme na tu správnou příčinu problému a nesnažíme se jen řešit symptomy, které vyvolává.

I když je neprovedeme hned, alespoň víme, co máme dělat. Něco z toho uděláme okamžitě a rádi. Něco se vyřeší samo od sebe jen tím, že si toho tímhle způsobem všimneme. U něčeho budeme muset sebrat odvahu a prostě to udělat.

Pokud jsme uvízli v situaci, ve které nechceme být, ta situace zůstane beze změny až do té doby, dokud s ní něco neuděláme. A teď máme vymyšlené kroky, které můžeme udělat, abychom mohli věci dlouhodobě začít posouvat lepším směrem.