A to, ať už to tvoje chyba je, nebo ne.

Jak se něco stane, obvykle se hledá viník > viník se najde > situace je vyřešená.

„Akorát, že vůbec.“ – Mikýř

Hledat viníka není užitečné. Situaci to nevyřeší a do budoucna se nic nestane, protože se nikdo nepoučí. A tak se to stane znovu.

Užitečnější je přijmout, že za všechno můžu já, ať už je to pravda, nebo to pravda není.

• Když to totiž moje chyba je, přijmout mi ji umožní s ní něco hned udělat.
• Když to moje chyba není, i tak ji přijmout situaci rozhodně nezhorší. Ale je pak jen na mně, abych něco udělal, ne? A udělat cokoli správným směrem je lepší, než nedělat nic.

Nakopnu si palec o gauč?

Moje chyba. Budu si dávat větší pozor.

Dostanu průjem?

Možná je to dobrý moment zhodnotit, co dlouhodobě jím.

Svět se řítí do řiti, ani nostalgie už není, co bývala, všechno je katastrofálně v háji, děťátka jsou v plamenech a trumpety v televizi?

Mea culpa, mea culpa.

Užitečné je se tomu nepoddat a naopak se aktivně vzbouřit tím, že ze sebe budu dělat nejlepší verzi sebe samého.

Protože když se postarám sám o sebe, bude o mě postaráno. Otevřou se možnosti. Je prostor i čas udělat něco dalšího pro ostatní, které mám rád a kteří mají rádi mě.

A mnoho z toho užitečného se přelije do okolí.

A i tak si najdu důvod, proč je to moje chyba.