Optimismus je všechno dobré v životě považovat za základní vlastnost života – „takhle to prostě v životě chodí“ – a vše špatné jako „takhle to teď dočasně je, ale není to napořád.“

Pesimisté jsou fantastičtí v udržování běžících věcí v chodu a taky znějí zatraceně chytře. Často mají dokonce pravdu. Mnoho věcí je nevyhnutelně a neopravitelně v háji. Ale tím jejich užitečnost končí.

Změnu k lepšímu mají na starosti optimisté. Vidí dobré a zkoumají, jak to udělat lepší. Vidí špatné a buď zlepšení zařídí rovnou sami, nebo vědí, že se o to časem postarají ostatní.

Pesimista vidí zavřené dveře. Optimista je rozkopne; a jen tak mimochodem rozkopne i všechny další, které cestou potká.

Historie nám ukazuje, že když přijde devastující krize, trvá maximálně pár desetiletí a tyhle úkroky stranou jsou vidět stejně dobře, jako že každé století je objektivně lepší, než bylo to předchozí.

• Více obyčejných lidí se má lépe a žije pohodlněji.
• Máme lepší přístup k jídlu, kanalizaci a čisté vodě.
• Máme práva a jsou lépe dodržována.
• Technologie nám šetří práci i čas.
• Máme prostor věnovat se zábavě a přemýšlet o pitomostech.
• Staráme se o sebe navzájem více a lépe, než naši předci.

Vojta žijící v 18. století by spáchal cokoli, jen aby v zimě mohl otočit topení na trojku.

Vojta ze 3. století by prodal babičku do otroctví, aby si mohl zatopit v kamnech a jednou za čas měl nespálený a kořeněný kus masa jako Vojta z doby osvícenství.

A pravěký Vojta by si vzal všechno sám díky neznalosti práva jedince na osobní vlastnictví a nás tři na místě umlátil.

Tohle mi stačí jako dostatačně dobrý důkaz, že se dlouhodobě věci zlepšují.

Optimismus je nabíjející pro mě i pro ostatní a dobrá zpráva je, že se na něj jde přeučit.

Princip je všímat si znovu a neustále, kdy vnitřní pesimista vystrčí tu svoji držku, uznale mu kývnout hlavou na pozdrav a navzdory němu se soustředit na něco nadějeplného.